V letech minulých a není to tak dávno, jsme cestovali křížem krážem po Čechách. S neskrývaným obdivem jsme navštívili řadu pivovarů a samozřejmě ochutnali mnoho českých piv. To jste měli slyšet slova jako …. ( to je lahoda, paráda, bomba, odsud už nikdy neodjedu apod. ) .
Pak jsme ale narazili na větší akce, kde pochopitelně kelímkáče zkazili vše co je v pivu dobré.
„To se nedá pít“, řekl náš společný kamarád Pavel, který odložil nedopitý půllitr na stůl …
Nazdar chlapi, co tady u vás pijete ? U narychlo postavených stolů seděla skupina gentlemanů. Furťáka, zněla jednohlasná odpověď. Nekup to za patnáct českejch, dodal právě usínající štamgast. Nechte ho, ten už jich má třináct, von za chvíli popojede …
To se nedá pít, řekl náš společný kamarád Pavel, který odložil nedopitý půllitr na stůl … A říkám vám, měl pravdu.
Podobná situace se ještě vícekrát opakovala.
…dozrála myšlenka na vlastní pivovárek
U domovařičů byla však kvalita zlatého moku úplně jiná. Připadal jsem si jako v ráji.
Po nějakém čase pokusů ve mě dozrála myšlenka na vlastní pivovárek. Našli jsme společně s manželkou zajímavé prostory ve stoleté zelárně. Ze všech stran na nás dýchala historie a činorodost našich předků. Tak jsme po několika letech oprav začali vařit vlastní “ Baštecké pivo „….
( pokračování příště )